141961–142020 z 142323 Autoři
Václav Karfík (1)
Narozen 3.3.1904 v Idriji , zemřel 6.12.1981 v Praze. MUDr., DrSc., profesor plastické chirurgie, literatura z oboru.
Více od autora
Antonín Ostrčil (1)
Narozen 8.5.1874 v Praze, zemřel 30.6.1941 tamtéž. MUDr., profesor porodnictví a gynekologie, publikace z oboru.
Více od autora
Tibor Szász (1)
Maďarský autor odborných publikací z oblasti dřevařství, lesnictví a ochrany životního prostředí.
Více od autora
Sergej Viktorovič Mejen (1)
Sergej Viktorovič Mejen byl ruský geolog, evolucionista, paleobotanik, doktor geologicko-mineralogických věd . V letech 1958—1987 byl členem Geologického institutu AV SSSR . Rozvil koncepci nomogeneze.
Více od autora
Jaroslav Lhota (1)
Cestovatel, spolumajitel a spoluzakladatel cestovky Adventura pro aktivní dovolenou.
Více od autora
Ondřej Viklický (2)
Narodil se 1966 v Praze. Profesor interního lékařství, vedoucí oddělení nefrologie, Institut klinické a experimentální medicíny v Praze, vedoucí transplantační laboratoře. V letech 1997-1998 pracoval v transplantační laboratoři v Essenu. Zabývá se pregraduálního a postgraduálního vzdělávání v nefrologii a transplantací. Řešitel klinických a experimentálních studií. Aktivně se účastní domácích i zahraničních kongresů. Zatím, včetně 90 publikované články indexované v Medline, z 59 časopisů s IF, SCI 250. Je hlavním autorem monografie transplantace ledviny v klinické praxi. Člen představenstva: Česká společnost nefrologie, Česká transplantační společnost, společnost českých lékařů v Praze.
Více od autora
František Vrobel (1)
Narozen 23. 4. 1892 v Zábřehu , zemřel 10. 5. 1953 v Kroměříži. Malíř, ilustrátor.
Více od autora
Jan Herman (1)
Jan Heřman, křtěný Jan Richard , byl český klavírista. Popularitu si získal především pro svoji jedinečnou interpretaci skladeb od Ludwiga van Beethovena, Claude Debussyho, Johanna Sebastiana Bacha, Vítězslava Nováka, Josefa Suka nebo Zdeňka Fibicha a stal se i populárním členem tzv. Českého tria, které založil spolu s Karlem Hoffmannem a Ladislavem Zelenkou. Pocházel z velmi chudých poměrů. Jeho otec, učitel, neměl dokonce ani na kolébku, a tak malého Jana ukládali do staré basy bez vrchní desky. Hudba ho fascinovala už od dětství a první skladbičky se snažil skládat už od velice raného věku. Hudební vzdělání mu poskytl i jeho otec, sám vzdělaný hudebník. Jeho výuka byla tak přísná, že musel u klavíru a u houslí trávit až dvanáct hodin denně a otec pod dojmem oslňujícího zjevu Jana Kubelíka se rozhodl dát syna studovat na konzervatoř do třídy populárního pedagoga Otakara Ševčíka. Jeho učitel však po několika dnech usoudil, že mladý nemá houslovou ruku, proto ho doporučil do klavírního oddělení. I zde se však setkal s neúspěchem. Řekli mu totiž, že pro hru na klavír má příliš malou ruku. Tyto neúspěchy se ho velice dotkly a nakonec se s velkou lítostí rozhodl odejít na gymnázium, ale přesto velice prahl po hudbě. Štěstí se na něj usmálo až po třech letech, kdy mu po velké snaze dovolili nastoupit do nově založené školy Adolfa Mikeše, kde se hra na klavír vyučovala podle nových metod skladatele L. Delpeho. Mikešovi se hned od počátku zalíbil a i on sám se snažil být velice pilným žákem. Za šest let, které strávil na této škole, se stal vynikajícím klavíristou, jehož jméno se během nedlouhé doby rozneslo po hudebním světě v Praze a v okolí. Velkým zážitkem v letech studia bylo také turné po Americe, kde působil jako doprovázeč a sólista houslistky Marie Heritesové. Od této doby věnoval většinu svého času hudbě. Hodně času začal trávit v Praze, kde si postupně získával obdiv jako interpret (např. v roce 1906 ...
Více od autora
Augustin Charvát (1)
Augustin Charvát byl československý voják a stíhací pilot sloužící za první světové války ve francouzském letectvu. Během války mu byl uznán 1 jistý a 2 pravděpodobné sestřely nepřátelských letadel. V listopadu 1914 se přihlásil do francouzské Cizinecké legie a odjel na frontu jako příslušník roty „Nazdar“. Během rekonvalescence po zranění se roku 1916 přihlásil k letectvu a po absolvování pilotního výcviku byl přidělen k průzkumné letce F 58 jako pilot doprovodné stíhačky Nieuport XI. Po dalším zranění nastoupil v září 1917 ke stíhací letce N 315 vybavené nejprve Nieuporty 17, 21, 24, a 27, a později SPADy S.VII a S.XIII. Zde dosáhl jednoho jistého a dvou pravděpodobných sestřelů a 20. října 1917 se podílel na útoku na německou vzducholoď L 50. Dosáhl hodnosti adjudant a po skončení války byl v roce 1919 československými ozbrojenými silami přejat v hodnosti poručíka letectva. Po válce se vrátil do Československa, kde zastával různé funkce v armádním letectvu . Postupně dosáhl hodnosti plukovníka a postavení velitele leteckého pluku č. 1. V tomto období také reprezentoval Československo na I. ročníku Mezinárodního leteckého meetingu v Curychu v roce 1922, a během jeho druhého ročníku v roce 1927 působil jako jeden z rozhodčích. Jeho celoživotní láska k létání se mu stala osudnou 19. září roku 1931, kdy v mlze nad Českomoravskou vrchovinou během přeletu z Olomouce do Hradce Králové ztratil orientaci a při pokusu nouzově přistát u obce Útěchov u Moravské Třebové jím pilotovaný Letov Š-16.27 narazil do příkrého svahu. Následující den zraněním podlehl. Na místě havárie byl postaven pomník.
Více od autora
Křišťan z Prachatic (1)
Křišťan z Prachatic, latinsky Christianus de Prachaticz, byl český astronom, matematik, lékař a teolog, stoupenec Jana Husa. Od roku 1386 studoval na Karlově univerzitě v Praze, kde v roce 1388 složil bakalářské zkoušky a v roce 1390 zkoušky mistrovské. Na pražské univerzitě působil až do konce života, když byl několikrát zvolen děkanem filozofické fakulty a čtyřikrát rektorem univerzity. Od roku 1406 byl farářem a kazatelem v kostele sv. Michala na Starém Městě pražském. Byl učitel a přítel Jana Husa, kterého podporoval v jeho reformátorských návrzích, po jeho smrti se přiklonil k umírněnému husitství. Nejdůležitější část jeho díla tvoří dva astronomické spisy o astrolábu, De composicione astrolabii a De utilitate astrolabii, které si získaly ohlas i ve světě. Velkou popularitu si získal s českými spisy o lékařství, byl považován za odborníka na léčení moru, a herbářem. Napsal latinsky pojednání o pouštění žilou. Křišťan z Prachatic je autorem aritmetického spisu Algorismus prosaycus, jehož dobu vzniku se doposud nepodařilo přesně stanovit. Předpokládá se, že to bylo ve druhém desetiletí 15. století, tedy v době, kdy Křišťan z Prachatic napsal i své astronomické spisy. Narodil se někdy v 60. letech 14. století . V roce 1386 začal studovat na Karlově univerzitě, kde o dva roky později získal bakalářský titul a na konci desetiletí složil zkoušku na mistra svobodných umění. Poté nejspíše studoval na lékařské fakultě. Na artistické fakultě začal v roce 1392 přednášet matematiku; na počátku dalšího století byl zvolen děkanem a posléze arcikancléřem. Od roku 1405 byl farářem při kostele archanděla Michaela na Starém Městě pražském. Učil na univerzitě v době, kdy se díky Jeronýmovi Pražskému začaly objevovat spisy Johna Wycliffa, které výrazně zde formovaly smýšlení intelektuálů. Již záhy se stal obhájcem Wycliffových myšlenek, a když Jan Hus navrhoval některé nová...
Více od autora
Jozef Krcho (1)
Profesor na Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Publikace z oboru geografie a kartografie.
Více od autora
Armand Maloumian (1)
Francois Armand Maloumian byl francouzský spisovatel. Roku 1948 byl v SSSR zadržen a obviněn ze špionáže pro Francii, nejprve byl odsouzen k trestu smrti. Ten mu byl jako cizinci změněn na 25 let těžkých prací. Po roce 1956 se začalo jednat o jeho propuštění, po kterém odjel do Francie.
Více od autora
René Plášil (1)
Nenapravitelný kriminálník, který od svých 16 let trávil život ve vězení nebo nápravném zařízení. Vyvrhel s vysokým IQ kašlající na společnost, který se nikdy nepoučil ze svých činů. Nebo snad člověk, jež se narodil ve špatné době na špatném místě v rodině nejevící o syna dostatečný zájem. Ať už pomineme jedno nebo druhé, René, hlavní postava stejnojmenného časosběrného dokumentu Heleny Třeštíkové, který byl od sedmnácti let sledován její filmovou kamerou na své cestě mezi vězeními a krátkými pobyty na svobodě. Kamera ho v roce 2008 opouští v jeho sedmatřiceti letech, tedy přesně o dvacet let později, jako nemocného člověka, muže stále se pohybujícího na hraně zákona, který napsal a publikoval dvě knihy - Běžec na trati K.... a Bohové s.r.o. a Deník zapomenutého.
Více od autora
Alois Červenka (1)
Působil jako učitel, později se stal profesorem v Hradci Králové a v Moravské Ostravě. V Moravské Ostravě pracoval v městském archivu jako historický odborník. Zabýval se dějepisným výzkumem širokého Ostravska a výtěžky své práce otiskoval v časopisech i uplatnil je v četných přednáškách a regionálních besedách ostravského rozhlasu. Pracoval většinou jenom vědecky, kniha " Za černým kamenem" je jeho debutem.
Více od autora
Stanislav Sahánek (1)
Stanislav Sahánek – 27. února 1942, Koncentrační tábor Mauthausen) byl český vysokoškolský učitel a germanista, jenž působil do roku 1938 – jako docent – na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě a od roku 1938 až do uzavření českých vysokých škol nacisty také na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Narodil se v rodině učitele v Trávníku Hugo Sahánka jeho manželky Anny Mašlaňové. Po maturitě na německém Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži započal filologické studium němčiny a češtiny na české Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze; svoji disertační práci s názvem České prvky v díle Marie Ebnerové z Eschenbachu však podal v Brně, na ní navazující habilitační práci , věnující se literátu Ferdinandu von Saarovi pak při svém následném působení v Bratislavě, kde setrval až do roku 1938. V roce 1938/1939 se opět navrátil do Brna, avšak historické události spojené s uzavření českých vysokých škol dne 17. listopadu 1939 mu odepřeli možnost, iniciovanou z Bratislavy, jmenovat jej mimořádným profesorem pro obor dějin německé literatury, kterou již onehdy podpořila i samotná Masarykova univerzita. V roce 1941 byl spolu s dalšími brněnskými pedagogy nacisty zatčen a na začátku roku 1942 zavražděn v rakouském koncentračním táboře Mauthausen. V 1947 byl in memoriam jmenován řádným profesorem pro obor dějin německé literatury na FF MU v Brně. Profesor Sahánek se zaobíral především tzv. moravskou německy psanou literaturou; je autorem např. prací o spisovatelce Marii von Ebner z Eschenbachu a Ferdinandu von Saarovi, či odborné studie o Literárním biedermeieru v německém písemnictví. Působil jako gymnazijní pedagog v Uherském Hradišti, Třebíči na Gymnáziu Třebíč a v Brně na Státním reálném gymnáziu v Legionářské ulici. Dne 20. listopadu 1909 se na Královských Vinohradech oženil s Marií...
Více od autora
Mirko Kalousek (1)
Narozen 19. 6. 1915 v Nachičevani , zemřel 6. 8. 1996. RNDr., fyzikální chemik a vysokoškolský učitel.
Více od autora
Zbyšek Svoboda (1)
PhDr., odborník v nauce o vlajkách, praporech a stadnadrách, historické práce práce z oboru vojenství, autor knihy Židovský deník 1848.
Více od autora
Ottwell Binns (1)
Ottwell Binns byl plodný autor detektivních románů. Binns se narodil v roce 1872 v Rochdale, Lancashire. Psal také dobrodružné romány a westerny, často používal pseudonym Ben Bolt.
Více od autora
František Spurný (1)
Narozen 1. 10. 1927 v Prostějově, zemřel 24. 11. 2004. Doc., PhDr., CSc., archivář v Šumperku, regionální publicista.
Více od autora
Len Cacutt (1)
Lena Cacutta fascinoval svět přírody ve všech jeho podobách. Ačkoli první oblastí jeho zájmu byly ryby a rybářství, vždycky ho zajímaly stále se rozvíjející poznatky o vzniku vesmíru a sluneční soustavy. V souvislosti s hledáním odpovědi na otázku, proč Země vypadá právě tak, jak vypadá a jak se k tomuto stavu vyvíjela, byl okouzlen barevnou krásou minerálů. Se zájmem o živou přírodu, geologii a mineralogii pak zcela kontrastuje zájem o vojenskou a leteckou historii. Jeho knihy a články se zabývají všemi výše uvedenými obory.
Více od autora
Francis Westerman (1)
Percy Westerman se narodil 22. února 1876 v Portsmouthu v Anglii a vzdělával se na Portsmouthské střední škole. psal literaturu pro děti, mnoho jeho knih bylo dobrodružných s námořní tématikou. Vzal si v roce 1900 Florenci Wagerovou z Portsmouthu. Vždy byl horlivý námořník a tak strávli líbánky na plachetnici v Solentu. Jejich syn John F.C. Westerman se narodil roku 1901 a také psal dobrodružné knihy pro chlapce Ve svých 70ti letech byl neochotně přinucený zůstat v hausbótu na suché zemi, ale dál spěšně psal. Napsal sérii příběhů o pilotu Colonu Standischovi , česky vyšlo pouze Emírův Rubín. Zemřel v 82 letech
Více od autora
Milena Králová (1)
Pedagožka a lektorka seminářů o moderní výchově dětí. Více než 25 let pracuje ve školství, mimo jiné působila ve speciální škole pro žáky s více vadami, ve třídě s prvky Montessori výuky, v dětském domově, v azylovém domě pro matky s dětmi, v mateřské školce i v základní škole, v dětském krizovém centru a také byla profesionální chůvou dvojčat a chůvou autistického chlapce. Je matka dvou dospělých dětí.
Více od autora
Vít Kremlička (1)
Vít Kremlička je český hudebník, spisovatel a literární publicista. Na základní škole odmítnul vstoupit do Pionýra, nebyl ani členem SSM. Po maturitě na pražském Akademickém gymnasiu vystudoval jednoletou pomaturitní nástavbu na Střední pedagogické škole v Praze 6-Dejvicích . Potom studoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Brandýse nad Labem obor speciální pedagogika , odkud byl kvůli politickému protestu vyloučen ze studií a zakázán mu vstup na půdu fakulty. Po Sametové Revoluci studoval bohemistiku a komparatistiku na Filozofické fakultě UK v Praze , studium však ani tehdy nedokončil. V letech totality pracoval jako zeměměřič, noční strážný, topič a operátor ve výpočetním středisku Pražských pivovarů a sodovkáren, pracoval též v pekařství. Pro svoji literární činnost byl perzekvován Státní bezpečností. V letech 1982–1985 byl členem undergroundové hudební skupiny Národní třída , poté frontmanem countryfolk/westernbeat hard-metalové skupiny His Boys-Jeho hoši – zpěv, elektrická mandolína. Od roku 1985 byl spolutvůrcem undergroundové kulturní revue Jednou nohou, později Revolver Revue, roku 1989 stál u zrodu Informačního servisu, později týdeníku Respekt. V letech 1995–1996 byl externím dramaturgem Divadla Komedie v Praze, kde svým podílem spoludotvářel umělecký profil souboru. Dramaturgoval více her, mj. Raimund - Alpský král a nelida, Shakespeare - Hamlet, Strindberg - Sonáta duchů a Bouře, Ibsen - John Gabriel Borkmann. Též zde byla v režii Ireny Perclové uvedena jeho tematicky a formálně progresivní divadelní hra - inscenovaná petice Spravedlnost pro Leonarda Peltiera a mokřadní organismy. V literatuře debutoval v roce 1981 básněmi a prózami v samizdatovém časopise Violit, dále publikoval v samizdatových sbornících (mj. Už na to seru, protože to mám za pár, uspořádal Andrej Stankovič, 1985, 9x kontra…, uspořádal ...
Více od autora
Vladimír Bláha (1)
Fotograf, autor doprovodných fotografií k regionální literatuře z oblasti Moravy.
Více od autora
Zdeněk Mísař (1)
Je krucemburský rodák. Jeho rodiče brzy přesídlili do Ždírce n. Doubr. Zdeněk Mísař se narodil 3.6.1923 a po studiu na Přírodovědecké fakultě, vojenské službě a aspirantuře u prof. R. Kettnera byla jeho profesionální činnost trvale spjata s katedrou geologie. Od roku 1971 ji přes dvacet let vedl a vybudoval z ní významné geologické pracoviště, zaměřené z velké části na studium stavby a složení krystalinických komplexů, na němž však ani ostatní specializace geologie nebyly zanedbávány. Po určitou dobu, po náhlém umrtí doc. Weisse, vedl přednášky regionální geologie světa na brněnské Přírodovědecké fakultě UJEP. Jeho široké zájmy jej vedly k podrobným výzkumům ve více oblastech Českého masívu a Západních Karpat, takže se stal předním znalcem regionální geologie Československa; Jeseníky, problémy styku západních a východních Sudet, styku moldanubika a moravika byly předmětem jeho obzvláštního a dlouholetého zájmu. Jeho již tak značný rozhled a znalosti rozšířily významně i zahraniční studijní a pracovní pobyty, zejména ve Finsku, Austrálii, Grónsku i USA i srovnávací studie v řadě dalších oblastí. Své poznatky a zkušenosti vtělil kromě desítek publikací i do řady knih a učebnic, z nichž můžeme jako zcela ojedinělé dílo vyzvednout Regionální geologii světa, na níž pracoval přes 15 let. Kromě činnosti výzkumné a pedagogické, kdy vychoval desítky absolventů a aspirantů, je třeba vyzvednout jeho práci organizační a rozvíjení mezinárodní spolupráce; jeho láska k bazikám a ultrabazikám jej vedla k prosazení dlouholetých badatelských programů, které po řadu let úspěšně řídil. Jeho velkorysost umožnila každému spolupracovníku uplatňovat své vlastní zájmy a vedla nakonec k vytvoření pozoruhodného souboru děl. Za jeho práci, jak to často bývá, se mu nedostalo příliš vděku. Život postavil Zdeňka Mísaře před řadu těžkých zkoušek, kdy musel překonávat závažné zdravotní komplikace; jeho zanícení a elán mu vždy umožnily překonat je a pokračovat v načatém díle. Posilou mu byly i je...
Více od autora
Jaroslav Josef Svoboda (2)
Narozen 28. 6. 1894 v Praze, zemřel roku 1944 tamtéž. Legionář, bankovní úředník, prozaik, překladatel z ruštiny a němčiny.
Více od autora
Radim Moravec (1)
Narozen 5.7.1928. MUDr., CSc., práce v oboru hygieny a zdravotní prevence.
Více od autora
František Piškula (1)
Narozen 10.10.1917 v Rohatci. Ing., CSc., profesor lesnické mechanizace, práce z oboru.
Více od autora
Radomír Hrdina (1)
Narozen 27. 6. 1954 ve Šternberku. prof., MUDr., CSc., publikuje v oblasti farmakologie a toxikologie .
Více od autora
Vladislav Mladějovský (2)
Narozen 15.1.1866 v Praze, zemřel 19.11.1935 tamtéž. MUDr. profesor balneologie a klimatologie na Universitě Karlově v Praze. Práce v oboru, publikovány též časopisecky.
Více od autora
Milan Paleček (1)
Narozen 7. 10. 1926, zemřel 3. 4. 2005. Autor publikací z oboru sklářství.
Více od autora
Roman Široký (1)
Roman Široký je bývalý český fotbalový záložník a obránce. Je odchovancem Zbrojovky Brno, vybojoval s ní titul Mistra ČR ve starším dorostu v sezóně 1991/92 pod vedením Františka Harašty. Byl v brněnském širším kádru v sezoně 1995/96, do nejvyšší soutěže však zasáhl až o sezonu později. Odehrál 12 prvoligových utkání, aniž by skóroval. 2.října 1996 nastoupil v základní sestavě Boby Brno proti SK Slavia Praha 1:1, utkání přihlíželo 44.120 diváků. Druhou nejvyšší soutěž hrál na jaře 1995 za FK GGS Arma Ústí nad Labem, na jaře 1996 za FC LeRK Brno a na jaře 1997 za Slováckou Slaviu Uherské Hradiště. Vstřelil 3 druholigové góly, po jednom v každém ze jmenovaných klubů. V roce 1997 se velmi vážně zranil a kariéru dohrál na amatérské úrovni v Rakousku v klubech USC Wampersdorf a SC Neupack Hirschwang V sobotu 15. července 1995 nastoupil za Boby Brno v utkání Poháru Intertoto na hřišti rumunského klubu Ceahlăul Piatra Neamț .
Více od autora
Johann David Wyss (1)
Johann David Wyss byl švýcarský protestantský kněz a spisovatel. Johann David Wyss byl synem vysokého důstojníka a studoval teologii a filozofii na Bernské a Lausannské univerzitě. Od roku 1766 byl knězem u bernského zahraničního regimentu, roku 1775 se stal farářem v Seedorfu a o dva roky později v Bernu u kostela Berner Münster. Roku 1803 se odebral na svůj statek v Könizi, kde se věnoval především pěstování ovoce a chovu včel. Proslavil se především knihou Švýcarský Robinson , inspirovanou slavným románem Daniela Defoea Robinson Crusoe. Psal ji v letech 1794–1798 pouze pro své děti, aniž by přemýšlel o možném budoucím vydání. K tomu došlo až poté, co se jeho syn Johann Rudolf Wyss , profesor filozofie v Bernu a autor švýcarské národní hymny rozhodl v roce 1812 dílo přepracovat a vydat.
Více od autora
John Gunn (1)
John Gunn je australský spisovatel především knih pro mládež. John Gunn se narodil Anglii, ale již ve třech letech se s matkou odstěhoval do Austrálie. Roku 1939 začal studovat na Royal Australan Naval College a roku 1942 se stal navigátorem na torpédoborci a plavil se po Tichem oceánu a ve Středomoří. Jeho zájem o létání jej však brzy přivedl do řad Fleet Air Arm, kde působil jako pilot. Kromě toho se začal věnovat literatuře a stal se velmi oblíbeným autorem dětských knih a knih zaměřených na australskou historii. Nyní žije poblíž Sydney. Poklad v horách. Na motivy knihy Johna Gunna Chatrč v horách s použitím překladu Ladislava Pekaře napsala Martina Drijverová. Výběr hudby a režie Jan Berger. Dramaturg Ivan Hubač. Režie Jan Berger. Účinkují: Ota Sklenčka, Bořík Procházka, Josef Vinklář, Filip Žák, Radim Špaček, Jiří Janát, Šárka Krásová, Tomáš Longa, Martin Bouček, Jiří Neužil, Kristýna Píchová, Vilemína Kracíková a Helena Ševčíková a Markéta Danhelová. Natočeno v roce 1984.
Více od autora
Ladislav Dostál (1)
Mgr., učitel základní školy, též herec a autor regionální publikace.
Více od autora
Emil Flégl (1)
Narozen 6. 2. 1902 Studenec u Jilemnice , zemřel 6. 7. 1977 Vrchlabí . Archivář, muzejní pracovník, vlastivědný pracovník Krkonošska, literatura z oboru.
Více od autora
Josef Mařatka (4)
Josef Mařatka byl český sochař. Josef Mařatka se narodil v rodině obuvníka Viléma Mařatky a jeho manželky Anny, rozené Metznerové, jako starší ze dvou synů . Rod Mařatků pocházel z Vysokého nad Jizerou v Podkrkonoší, ale rodiče Josefa Mařatky se přestěhovali do Prahy a jejich syn se narodil v ulici Žitná 564/14 v Praze, kde bydlel také Antonín Dvořák nebo malíř Jaroslav Věšín. V letech 1889–1896 studoval na Uměleckoprůmyslové škole u Celdy Kloučka, následně pak, do roku 1899, u Josefa Václava Myslbeka, se kterým přešel do nově zřízeného ateliéru sochařství na Akademii výtvarných umění. V roce 1900 získal za sochu Ledaři na Vltavě Hlávkovo stipendium a odjel do Paříže, kde do roku 1904 pracoval v ateliéru Auguste Rodina jako jeho asistent. V roce 1902 uspořádal v Praze výstavu jeho díla. V letech 1908–1909 opět pobýval v Paříži a se Stanislavem Suchardou podnikl studijní cestu po francouzských katedrálách. V roce 1909 zorganizoval v Praze výstavu Antoina Bourdella, která významně ovlivnila vývoj sochařství v Čechách. V roce 1912 byl na studijní cestě v Itálii. Za 1. světové války během vojenské služby zhotovil několik portrétů generálů. Další studijní cesty do Francie a Itálie podnikl v letech 1924, 1926, 1930. Od roku 1920 působil jako profesor na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Byl členem SVU Mánes, České akademie věd a umění a roku 1920 jmenován řádným členem Société des Beaux Arts v Paříži. Byl pochován na Olšanských hřbitovech . Dne 23. června 1912 se na Královských Vinohradech oženil se Zdeňkou Procházkovou . Jeho synem byl lékař, internista a gastroenterolog, univerzitní profesor Prof. MUDr. Zdeněk Mařatka, DrSc. a vnuky jsou MUDr. Tomáš Mařatka, lékař kardiolog, Dora M. Brodie M.D., lékařka gastroenteroložka žijící v USA, Apolena Mařatková, MUDr. Irena Závadová, lékařka internistka a hudební skladate...
Více od autora
Václav Levý (1)
Václav Levý byl český sochař, zakladatel „moderního“ českého sochařství a učitel sochaře Josefa Myslbeka. V jeho díle se snoubí raně romantické a vlastenecky orientované skalní plastiky s monumentálními a poetickými plastikami , které překračují dobový akademismus a kladou později rozvíjené základy českého národního sochařství. Narodil se 14. září 1820 v Nebřezinách u Plas jako syn obuvníka Vincence Levého a matky Doroty, rozené Tupé, dcery koláře z Plas. Ve dvou letech se rodina přestěhovala do Kožlan, kde se již usadila natrvalo. Zde se utvářel talent mladého hocha především v řezbářství inspirovaném silným náboženským zanícením . Se svým uměleckým zájmem však nenalezl pochopení u rodičů, kteří jej nechali vyučit truhlářem. Na naléhání kožlanského faráře Weingärtnera byl dán na výchovu do kláštera v Plzni a později k Augustiniánům do Lnář, kde se měl stát fráterem kuchařem. Odtud byl poslán k vyučení do Drážďan. Po odjezdu z Drážďan se náhodně setkal s mecenášem umění, velkostatkářem Antonínem Veithem. Dvaadvacetiletý v roce 1844 vstoupil do jeho služeb jako kuchař na zámku v Liběchově u Mělníka. Jeho sochařský talent nezůstal utajen před řadou hostů z uměleckých kruhů, kteří velkostatkáře navštěvovali. Na radu malíře Josefa Navrátila byl poslán na vyučenou k sochaři Františku Linnovi ml. do Prahy. S ohledem na to, že Linn byl pouze podprůměrný sochař Prachnerovy školy, nemohl se zde mnoho nového naučit a záhy se vrací zpět do Liběchova. Zde počátkem roku 1845 na podnět Veithova knihovníka, brněnského augustiniána profesora Františka Matouše Klácela, vytvořil reliéfní výzdobu Klácelky v lese na stráni nad Liběchovem. Inspirací se mu stala Klácelova satirická báseň „Ferina Lišák“ a je pravděpodobné, že Klácel přímo ovlivňoval ztvárnění díla. Úspěšné provedení Klácelky podnítilo Veitha, aby je...
Více od autora
Henri Rousseau (1)
Henri Julien Félix Rousseau, přezdívaný Celník , byl francouzský malíř, jeden z nejvýznamnějších představitelů naivního umění. Maloval exotické fantaskní krajiny , portréty i výjevy z obyčejného života . Ve své tvorbě využíval ostré obrysové linie a barevné plochy. Jako výrazový prvek používal především karikaturu. Zvláštní styl malby a opravdovost obrazů zaujaly a byly inspirací pro mnoho umělců, jako Robert Delaunay, Guillaume Apollinaire nebo Pablo Picasso. Henri Rousseau se narodil 21. května 1844 ve francouzském Lavalu v údolí řeky Loiry do rodiny klempíře. V Lavalu také chodil do školy, jeho otec se však zadlužil a poté, co byl rodině zabaven dům, museli s rodinou město opustit. Ve škole měl Henri průměrné výsledky, ovšem ve výtvarné a hudební výchově získával nejrůznější ocenění. Rousseau se dal na studium práv a začal pracovat pro jistého právníka. V roce 1863 nastoupil čtyřletou vojenskou službu. Když jeho otec v roce 1868 zemřel, Rousseau se přestěhoval do Paříže, aby byl jako vládní zaměstnanec oporou své ovdovělé matce. Ve stejném roce se oženil s patnáctiletou dcerou svého bytného Clémence Boitardovou, se kterou měl šest dětí . V roce 1871 byl jmenován mýtným pověřeným výběrem daní uvalených na zboží, které se dopravovalo do Paříže. Jeho žena zemřela v roce 1888 a o deset let později si vzal Josephine Nouryovou. Teprve po čtyřicátém roku života se začal vážněji věnovat malbě, a když mu bylo 49, odešel ze svého zaměstnání a malování se začal věnovat naplno. Rousseau prohlašoval, že jeho jediným učitelem je příroda, i když připustil, že se mu dostalo „několika rad“ od dvou zavedených akademických malířů, Félixe Augusta Clémenta a Jean-Léon Gérôma. V zásadě byl však samoukem a je považován za naivního či primitivního malíře. Je...
Více od autora
Kuneš (1)
Pavel Kuneš je český římskokatolický kněz. Byl propagátorem reforem 2. vatikánského koncilu. Za minulého režimu měl mnoho přátel mezi disidenty a představiteli tajné církve. Usiloval o zapojení věřících do prožívání mší i díky hudbě, jeho aktivity tak v 60. letech přispěly ke vzniku křesťanské hudební skupiny Poutníci. Intenzivně se věnoval výuce náboženství. Je zastáncem kněžského svěcení ženatých mužů v zájmu zmírnění akutního nedostatku kněží ve farnostech. Po maturitě na Výtvarné škole na Hollarově náměstí v Praze v roce 1956 studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Roku 1961 byl vysvěcen na kněze. V letech 1961–66 působil jako kaplan v Plzni, mezitím prošel základní vojenskou službou . Od roku 1966 byl kaplanem v Praze u Sv. Ignáce a od 1968 u Nejsvětějšího Srdce Páně. V letech 1971–99 sloužil jako farář v Klecanech u Prahy, 2000–7 v Praze-Vršovicích, poté do roku 2011 tamtéž jako výpomocný duchovní. Od roku 2011 dosud je rektorem klecanského kostela. – Kromě toho od jara 1968 do léta 1970 pracoval jako redaktor Katolických novin. Roku 1990 byl kardinálem Františkem Tomáškem pověřen spoluzakládat redakci náboženského vysílání v Československé televizi. V jednotě s evangelickým Michaelem Otřísalem, pověřeným Ekumenickou radou církví, ji založili jako ekumenickou. Několik let pak v Československé, později České televizi působil jako redaktor. Moderoval křesťanské pořady a vytvářel diskusní programy na biblická témata s dětmi. V letech 2001–10 vyučoval náboženskou nauku na Arcibiskupském gymnáziu v Praze. Z té doby pocházejí hlášení do školního rozhlasu, jejichž výběr vyšel knižně s názvem Poznámky starého faráře aneb Milé studentstvo! . Pro starší děti a rodiče napsal Základní křesťanskou poradnu ....
Více od autora
Alois Kalvoda (5)
Alois Kalvoda , byl český malíř-krajinář, grafik, publicista, redaktor a pedagog . Alois Kalvoda pocházel z chudé rodiny. Byl žákem prof. Julia Mařáka na pražské Akademii v letech 1892 až 1899. V roce 1899 obdržel Hlávkovo studijní stipendium. V letech 1900 a 1901 získal prestižní Hlávkovo absolventské cestovní stipendium. Stipendijní pobyty absolvoval v Paříži a v Mnichově. V roce 1900 otevřel soukromou malířskou školu v Praze na Vinohradech, v níž mezi jeho žáky patřili mj. Josef Váchal, František E. Prokeš, nebo slovenský malíř Martin Benka. Do roku 1905 byl členem SVU Mánes. V roce 1907 byl spoluzakladatelem Sdružení výtvarných umělců moravských. Rovněž byl dlouholetým členem Jednoty umělců výtvarných a redigoval umělecký časopis Dílo. V červenci 1905 kupuje chalupu houslisty Ferdinanda Laubeho pod Křivoklátem a často maluje v okolí Berounky. Roku 1918 zakoupil a v letech 1923–1927 adaptoval zámek Běhařov na Klatovsku, kde pak pořádal letní malířské kursy pro krajináře. Po smrti Jaroslava Špillara kupuje jeho věhlasný pojízdný ateliér, který využívá při malování zimních motivů. V roce 1929 Jednota umělců výtvarných vydala jeho knihu Přátelé výtvarníci , která zahrnuje i články dříve publikované v umělecké revue Dílo. V roce 1932 vydává vlastním nákladem autobiografickou knihu Vzpomínky. Již jako student se odchyloval od směřování první generace žáků Mařákovy školy, která ještě tvořila pod vlivem lyrického romantismu. Vyšel z plenérové malby Antonína Chittussiho, krajinu ale zachycoval živějšími a pestřejšími barvami. Jeho přístup dobře reprezentuje absolventská práce Osiky u Velkých Němčic . Vliv J. Mařáka je však patrný v dalších raných obarazech Chýše u strže a Olše u potoka . Již krátce po studiu se uvolněným štětcovým rukopisem přiblížil k impresionismu, např. Na Marně a Senoseč na Slovácku . Typický je však pro jeho pojetí kraj...
Více od autora
