Josef Tureček
český právník, právní historik, děkan fakulty a profesor církevního a správního práva
Josef Tureček byl český právník a právní historik, profesor církevního a správního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a v letech 1948–1952 také její děkan. Narodil se do rodiny železničáře, roku 1919 absolvoval reálné gymnázium v Plzni a poté začal studovat na pražské právnické fakultě, kde v roce 1926 získal titul doktora práv. Na fakultě zůstal a stal se nejdříve asistentem v historickém oddělení knihovny. Ačkoli byl politicky zaměřen levicově, už od dob studií se nejvíce zajímal o církevní právo, ve kterém se také roku 1928 habilitoval. Úzce spolupracoval s profesorem Hobzou, např. na vydání základní učebnice Úvod do církevního práva . Ve 30. letech dále vydal studie Povaha ku…ltových práv k věcem a Kapitoly z konfesního práva československého , ve kterých se mj. zabýval vztahem církevního majetku a státní suverenity. V roce 1935 byl jmenován mimořádným profesorem, řádným se stal až po válce na konci roku 1946. V nových poválečných podmínkách vstoupil do KSČ, byl aktivní v ROH, podílel se na tehdejších reformách právnických studií , v přelomových událostech začátku roku 1948 byl členem fakultního akčního výboru a poté mezi lety 1948–1952 fakultu jako děkan vedl. Vzhledem ke změně poměrů po Únoru 1948, kdy bylo církevní právo jako samostatný předmět z osnov vyřazeno, začal přednášet v oboru správní vědy a správního práva. Začal se také hlouběji zabývat právní historií, na historickoprávní katedře vedl oddělení obecných dějin státu a práva a pro účely výuky vydal zejména Světové dějiny státu a práva ve starověku . Na odpočinek odešel v roce 1970, současníky byl oceňován především za „budování socialistické právnické fakulty“.
Josef Tureček byl český právník a právní historik, profesor církevního a správního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a v letech 1948–1952 také její děkan. Narodil se do rodiny železničáře, roku 1919 absolvoval reálné gymnázium v Plzni a poté začal studovat na pražské právnické fakultě, kde v roce 1926 získal titul doktora práv. Na fakultě zůstal a stal se nejdříve asistentem v historickém oddělení knihovny. Ačkoli byl politicky zaměř…en levicově, už od dob studií se nejvíce zajímal o církevní právo, ve kterém se také roku 1928 habilitoval. Úzce spolupracoval s profesorem Hobzou, např. na vydání základní učebnice Úvod do církevního práva . Ve 30. letech dále vydal studie Povaha kultových práv k věcem a Kapitoly z konfesního práva československého , ve kterých se mj. zabýval vztahem církevního majetku a státní suverenity. V roce 1935 byl jmenován mimořádným profesorem, řádným se stal až po válce na konci roku 1946. V nových poválečných podmínkách vstoupil do KSČ, byl aktivní v ROH, podílel se na tehdejších reformách právnických studií , v přelomových událostech začátku roku 1948 byl členem fakultního akčního výboru a poté mezi lety 1948–1952 fakultu jako děkan vedl. Vzhledem ke změně poměrů po Únoru 1948, kdy bylo církevní právo jako samostatný předmět z osnov vyřazeno, začal přednášet v oboru správní vědy a správního práva. Začal se také hlouběji zabývat právní historií, na historickoprávní katedře vedl oddělení obecných dějin státu a práva a pro účely výuky vydal zejména Světové dějiny státu a práva ve starověku . Na odpočinek odešel v roce 1970, současníky byl oceňován především za „budování socialistické právnické fakulty“.
-
Kategorie:
- Filozofie a náboženství
- Křesťanství
- Historie
- Antika
- Sociologie a příbuzné vědy
- Práva
- Psychologie a osobní rozvoj
- Pedagogika
- Encyklopedie a učebnice
- Archivní učebnice
- Středoškolské učebnice
- Politologie
- Technika a technologie
- Řemesla a ostatní technika
- Hobby a domácí práce
- Textil, móda a ruční práce
- Filozofie
- Jazyk a lingvistika
- Čeština
- Česká a Slovenská historie
- Příroda a biologie
- Rybářství
- Umění a architektura
- Hudba
- Judaika
- Ekonomie a obchod
- Skripta a vysokoškolské učebnice
- Partnerské vztahy
- Učebnice pro základní školu
