Josef Myslimír Ludvík
český historik, spisovatel a římskokatolický duchovní
Josef Myslimír Ludvík , první obrozenecký historik Náchodska, římskokatolický kněz a spisovatel. Narodil se v Dolanech u Jaroměře číslo 4, v rodině zámožného rolníka. Studoval na benediktinském gymnáziu v Broumově , filozofii v Litomyšli a bohosloví v královéhradeckém semináři a v roce 1819 byl vysvěcen na kněze. V roce 1820 se stal na 12 let náchodským zámeckým kaplanem. Zde zahájil literární tvorbu a hlavně historická studia v náchodském městském i zámeckém archivu. Byl ve styku s významnými osobnostmi české kultury a vlastenci. Pojilo ho přátelství s vlasteneckým knězem Josefem Regnerem Havlovickým, korespondoval s Boženou Němcovou. Literární tvorba J. M. Ludvíka vedená v pedagogickém duc…hu byla uveřejňována v různých buditelských časopisech . Roku 1831 se stal jedním ze zakladatelů Matice české pro povznesení českého jazyka a literatury. Od roku 1824 vydal spisy: Chimanyho utěšenky pro dítky k ušlechtění srdce , Věrná ryzka aneb stálost lásky , Lafontainův Romulus, první král Římský . V roce 1833 byl J. M. Ludvík přeložen do Svatoňovic a od roku 1834 byl lokalistou ve Studnici, kde vzniklo jeho dílo Paměti duchovní osady Studnické. Po propuknutí těžké jaterní choroby v roce 1846 byl v následujícím roce jmenován farářem na Boušíně. Tehdy byl také na faře přepaden a oloupen zlodějskou bandou Špetlů, která tehdy terorizovala Náchodsko. Když vrchnost nejevila dostatečnou vůli zločince zneškodnit, ujali se iniciativy postižení obyvatelé kraje, pochytali je, vyslýchali a nakonec několik z nich zabili. Zloději byli pohřbeni právě na Boušíně a tak farář Josef Myslimír Ludvík v boušínské matrice zemřelých napsal: »Běda, když netresce, kdo trestati má, pak musí trestati, kdo nemá!« V říjnu 1848 odešel J. M. Ludvík na odpočinek s penzí...
Josef Myslimír Ludvík , první obrozenecký historik Náchodska, římskokatolický kněz a spisovatel. Narodil se v Dolanech u Jaroměře číslo 4, v rodině zámožného rolníka. Studoval na benediktinském gymnáziu v Broumově , filozofii v Litomyšli a bohosloví v královéhradeckém semináři a v roce 1819 byl vysvěcen na kněze. V roce 1820 se stal na 12 let náchodským zámeckým kaplanem. Zde zahájil literární tvorbu a hlavně historická studia v náchodském městsk…ém i zámeckém archivu. Byl ve styku s významnými osobnostmi české kultury a vlastenci. Pojilo ho přátelství s vlasteneckým knězem Josefem Regnerem Havlovickým, korespondoval s Boženou Němcovou. Literární tvorba J. M. Ludvíka vedená v pedagogickém duchu byla uveřejňována v různých buditelských časopisech . Roku 1831 se stal jedním ze zakladatelů Matice české pro povznesení českého jazyka a literatury. Od roku 1824 vydal spisy: Chimanyho utěšenky pro dítky k ušlechtění srdce , Věrná ryzka aneb stálost lásky , Lafontainův Romulus, první král Římský . V roce 1833 byl J. M. Ludvík přeložen do Svatoňovic a od roku 1834 byl lokalistou ve Studnici, kde vzniklo jeho dílo Paměti duchovní osady Studnické. Po propuknutí těžké jaterní choroby v roce 1846 byl v následujícím roce jmenován farářem na Boušíně. Tehdy byl také na faře přepaden a oloupen zlodějskou bandou Špetlů, která tehdy terorizovala Náchodsko. Když vrchnost nejevila dostatečnou vůli zločince zneškodnit, ujali se iniciativy postižení obyvatelé kraje, pochytali je, vyslýchali a nakonec několik z nich zabili. Zloději byli pohřbeni právě na Boušíně a tak farář Josef Myslimír Ludvík v boušínské matrice zemřelých napsal: »Běda, když netresce, kdo trestati má, pak musí trestati, kdo nemá!« V říjnu 1848 odešel J. M. Ludvík na odpočinek s penzí...
-
Kategorie:
- Filozofie a náboženství
- Křesťanství
- Historie
- Česká a Slovenská historie
- Vzácné knihy
- 19. století
- Psychologie a osobní rozvoj
- Pedagogika
- Pohádky a knihy pro mládež
- Knihy pro mládež
- Zdraví a medicína
- Mateřství a péče o dítě
- Beletrie
- Německá literatura
- Antika
- Biografie, memoáry a korespondence
- Česká literatura
- Periodika a časopisy
- Ostatní
