František Zoulík
český právník a vysokoškolský pedagog
František Zoulík byl český právník a vysokoškolský pedagog. Zabýval se soukromým právem. Vystudoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. V 60. letech 20. století působil v justici, nejprve jakou soudní čekatel a posléze jako soudce. V době normalizace z justice odešel a měl zakázáno odborně publikovat. Živil se jako podnikový právník. Počátkem 90. let 20. století přešel na právnickou fakultu, kde se v relativně pozdním věku habilitoval, posléze byl jmenován profesorem a byl zde členem akademické rady. Kromě výuky na právnické fakultě učil rovněž na Vysoké škole ekonomické v Praze a vedle toho také působil na ministerstvu spravedlnosti, kde připravil koncepci moderního soudnictví České r…epubliky. Připravil rovněž řadu zákonů týkajících se civilistiky. V roce 1992 byl členem odborné komise pro přípravu Ústavy České republiky pro samostatnou Českou republiku, kde napsal články o moci soudní. Je autorem zákona o konkursu a vyrovnání a pracoval na principech insolvenčního řízení. Věnoval se též advokacii pod číslem advokáta ČAK 01937. Byl členem redakční rady Bulletinu advokacie, kde psal odborné články věnující se soukromému právu v evropském kontextu a napsal desítky odborných statí. Uskutečnil pokus o rekodifikaci soukromého práva po rozpadu ČSFR pod gescí ministerstva spravedlnosti. Výsledek jeho práce, koncepce nového civilního kodexu, byl zveřejněn v roce 1996, ale ministerstvem spravedlnosti byl odmítnut. Při vzniku Vysoké školy CEVRO Institut se podílel na utváření profilu právních předmětů soukromého práva a od roku 2006 byl členem její Katedry soukromého práva. V roce 2009 byl jmenován vedoucí katedry, kterou vedl až do své smrti. Od roku 2010 byl garantem bakalářského oboru Právní specializace – Právo v obchodních vztazích a navazujícího magisterského oboru Soukromoprávní studia – Obchodněprávní vztahy a byl členem akademické rady VŠ CEVRO Institutu. Skupina studentů z těch mnoha, kteří měli tu ...
František Zoulík byl český právník a vysokoškolský pedagog. Zabýval se soukromým právem. Vystudoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. V 60. letech 20. století působil v justici, nejprve jakou soudní čekatel a posléze jako soudce. V době normalizace z justice odešel a měl zakázáno odborně publikovat. Živil se jako podnikový právník. Počátkem 90. let 20. století přešel na právnickou fakultu, kde se v relativně pozdním věku habilitoval, posl…éze byl jmenován profesorem a byl zde členem akademické rady. Kromě výuky na právnické fakultě učil rovněž na Vysoké škole ekonomické v Praze a vedle toho také působil na ministerstvu spravedlnosti, kde připravil koncepci moderního soudnictví České republiky. Připravil rovněž řadu zákonů týkajících se civilistiky. V roce 1992 byl členem odborné komise pro přípravu Ústavy České republiky pro samostatnou Českou republiku, kde napsal články o moci soudní. Je autorem zákona o konkursu a vyrovnání a pracoval na principech insolvenčního řízení. Věnoval se též advokacii pod číslem advokáta ČAK 01937. Byl členem redakční rady Bulletinu advokacie, kde psal odborné články věnující se soukromému právu v evropském kontextu a napsal desítky odborných statí. Uskutečnil pokus o rekodifikaci soukromého práva po rozpadu ČSFR pod gescí ministerstva spravedlnosti. Výsledek jeho práce, koncepce nového civilního kodexu, byl zveřejněn v roce 1996, ale ministerstvem spravedlnosti byl odmítnut. Při vzniku Vysoké školy CEVRO Institut se podílel na utváření profilu právních předmětů soukromého práva a od roku 2006 byl členem její Katedry soukromého práva. V roce 2009 byl jmenován vedoucí katedry, kterou vedl až do své smrti. Od roku 2010 byl garantem bakalářského oboru Právní specializace – Právo v obchodních vztazích a navazujícího magisterského oboru Soukromoprávní studia – Obchodněprávní vztahy a byl členem akademické rady VŠ CEVRO Institutu. Skupina studentů z těch mnoha, kteří měli tu ...
