Dizzy Gillespie, vlastním jménem John Birks Gillespie byl americký jazzový trumpetista, kapelník, zpěvák a skladatel. Stál u zrodu bebopu a modern jazzu. Gillespie byl trumpetový virtuos a nadaný improvizátor stavící na virtuózním stylu Roy Eldridge, ke kterému přidal vrstvy harmonické provázanosti, jež byla do té doby v jazzu neznámá. Svou hrou i jako učitel mladých muzikantů ovlivnil řadu trumpetistů. Hrál na trubku ohnutou pod úhlem 45 stupňů. Podle jeho autobiografie byla trubka poškozena při nehodě v roce 1953. Gillespie si však pozměněný tón poškozeného nástroje oblíbil. „Po Armstrongovi a Eldridgeovi je Gillespie představitelem dalšího stadia jazzové hry na trubku. Techniku střemhlavých šestnáctinových až dvaatřicetinových běhů spojil s rytmickou vynalézavostí a variabilitou ve frázování i s harmonickou bohatostí, odpovídající bopovému jazyku.“ Narodil se manželům Jamesi a Lottii Gillespie jako nejmladší z devíti dětí. Otec, který byl zedníkem, vedl místní amatérskou kapelu a děti měly přístup k většině hudebních nástrojů. Ve čtyřech letech začal John hrát na klavír, ve dvanácti letech na trombon a trubku. Když mu bylo deset let, otec zemřel. V roce 1933 získal John stipendium ke studiu hudby na afroamerické odborné škole Laurinburg Institute v Severní Karolíně, ale krátce před absolutoriem se rodina přestěhovala do Filadlfie . Zde již byl schopen hrát v profesionálním orchestru Franka Fairfaxe po boku swingového trumpetisty Charlieho Shaverse. Tehdy mu kvůli jeho šaškování dal někdo přezdívku Dizzy, která mu zůstala. V roce 1937 odešel do New Yorku a nastoupil v orchestru Teddyho Hilla; v podstatě vystřídal svůj idol, Roye Eldridge. Když v roce 1939 odešel do big bandu Caba Callowaye, byl již renomovaným swingovým trumpetistou, ovšem s pověstí vtipálka, recesisty a muzikanta, který neustále zkouší nějaké hudební blázniviny. „Mezi návštěvníky schůzek u M...