Všichni Autoři a témata

Graham Moore (1)

Je absolventem Kolumbijské univerzity a získal titul v oboru dějin náboženství. Pochází z Chicaga a žije v Los Angeles.

Wendy Northcutt (1)

Wendy Northcutt je americká molekulární bioložka, spisovatelka a zakladatelka Darwinovy ceny. Molekulární biologii vystudovala na univerzitě v Berkeley, poté pracovala jako výzkumná pracovnice na Stanfordově univerzitě. Později se podílela na vývoji léčiv proti cukrovce a rakovině. V roce 1993 založila webové stránky www.DarwinAwards.com, které shromažďují informace o lidech, kteří se trvale vyřadili z reprodukčního procesu neuvěřitelně hloupým způsobem. Tyto příběhy sepisuje, stylisticky upravuje a taktéž se zaměřuje na odhalování příběhů se smyšleným či „vylepšeným“ obsahem. Na téma Darwinových cen jí již vyšlo několik knih a byl o tom také natočen film.

Tereza Čehovská (1)

William W Hewitt (1)

Astrolog a hypnotizér, práce z oboru.

Jiří Bodlák (1)

Pan Jiří Bodlák studoval Lékařskou fakultu v Hradci Králové, ale celý život se věnoval práci v zemědělských laboratořích na vedoucích pozicích se zaměřením na botaniku, biochemii a chemii, neboť tyto obory nadevše miloval a proto jim zasvětil celý svůj život. Pan Bodlák svůj obor velmi miloval a své dlouholeté znalosti chtěl předávat dál. S tím však mohl začít až po roce 1989, kdy panu Bodlákovi vyšla první kniha věnující se oboru botaniky a zemědělství, jehož důležitost je často opomíjena. Autor se ve svých dílech zaměřil na mnohé blahodárné účinky, které různé aspekty přírody poskytují. Psal nejen o mnoha léčivých bylinách, ale také o stromech, které mají blahodárné fyzioterapeutické účinky a o jídlu jako takovém. Mezi jeho úspěšné knihy patří, "Příroda léčí", "Byliny v léčitelství, v kosmetice, kuchyni", nebo "Jak se léčit přírodními prostředky".

Miroslav Kudrna (1)

PhDr. Miroslav Kudrna, teoretik umění, grafik Miroslav Kudrna studoval na Státní grafické škole v Praze a na FF UK . Od r. 1992 byl členem SČUG HOLLAR. Působil jako kurátor kolektivních a monograficky orientovaných výstav, zabýval se historicko-uměleckou a kritickou činností v oborech volného a užitého výtvarného umění se zaměřením na grafiku. Účastnil se práce na společných projektech teoretiků - byl např. vedoucím redakční rady publikace Česká grafika XX. století Autor řady grafik - na 3. bienále grafiky ve Varšavě oceněn Cenou kritiky. Výběr z publikační činnosti: Česká ilustrace 1945-1975. Budapest 1975; Současné československé exlibris. Helsinki 1986. Monografické studie a katalogy : J. Anderle, F. Bílek, A. Born, A. Brunovský, L. Čepelák, J. Lukavský, M. Houra, J. Chudomel, J. Liesler, J. Sůra, V. Tesař, J. Pešicová, B. Kršić, H. Melicharová, D. Benešová, K. Tondl a další.

Igor Indruch (1)

Igor Indruch je český překladatel z angličtiny, spisovatel a nakladatel. Vydal romány Děti mrtvol o osudech svých vrstevníků v období kolem sametové revoluce a Mozkodlab: Fifíkovská variace , postmoderní parafráze knihy Výchova dívek v Čechách Michala Viewegha. V roce 2020 založil nakladatelství Igor Indruch, v němž působí jako vydavatel a editor. V témže roce jako první svazek edice Everlife vydal společně s nakladatelstvím A VIRTÙ RESEARCH & TECHNOLOGIES knihu Michala Egera Egiho milý deníček. Žije ve Valašském Meziříčí, má tři děti, pracuje jako technický překladatel na volné noze. 1991–4 Victoria Publishing, 1994–6 Votobia

Jaromír Pelčík (1)

Český lékař. MUDr., publikace o akupresuře a další přírodní léčbě.

Karen Hamaker-Zondag (1)

Holandská astroložka, která při své práci využívá znalosti dalších oborů . V Holandsku vede astrologickou školu a také školu jungovské psychologie. Přispívá do různých zahraničních časopisů. V roce 1998 obdržela cenu Regulus Award for Education v Atlantě.

Jiří Vrátný (1)

Návod ke stavbě plachetnic.

Julie Corbinová (1)

Fannie Flaggová (1)

James Long (1)

Anglický spisovatel.

Ronald Anthony (1)

Americký spisovatel a nakladatel.

Tomáš Boháč (1)

Finanční konzultant, spoluautor knihy o numerologii.

Ladislav Pros (6)

Narozen 9. 10. 1920 v Praze. Grafik, ilustrátor, zejména minerálů a nerostů.

Antonín Altmann (1)

Narozen 22.11.1921 v Praze, zemřel v září 1986. PhDr., učitel, odborný asistent biologie na Pedagogické fakultě University Karlovy, práce z oboru.

Michael Roaf (1)

Michael Roaf je britský archeolog, který se specializuje na Írán a Assýrii. Vystudoval archeologii západní Asie na University College of London. Dizertační práci o sochách a sochařích Persepole obhájil 1983 v Oxfordu. V letech 1981 až 1985 byl ředitelem britské školy archeologie v Iráku. Přednášel na University of California v Berkeley. V současné době je profesorem blízkovýchodní archeologie na univerzitě v Mnichově.

Jaroslav Dvořáček (3)

Narozen 1949. Publikace o problematice hornické činnosti.

Marta Munzarová (2)

Narozena 17.1.1941 v Brně. Prof. MUDr., CSc. Studium na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci ukončila v roce 1963. Po promoci pracovala jako lékařka na lůžkových interních odděleních v Třinci, ve Fakultní nemocnici v Olomouci a také v Brně. Působila též jako vědecká pracovnice ve Výzkumném ústavu pediatrickém na oddělení zaměřeném na léčbu nádorů u dětí a v Ústavu klinické a experimentální onkologie. V roce 1992 založila Ústav lékařské etiky Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně, který vedla do roku 2006.

Boris Michajlovič Javorskij (1)

Ruský fyzik, práce z oboru.

Naum Petrovič Iojriš (1)

Ruský autor publikací o včelách a lékařském využití medu.

Oleg Grigor'jevič Drobnickij (1)

Ruský filozof.

Jarmila Štěpničková (1)

Daniel Blackman (1)

Jaroslav Culek (1)

Narozen 28.03.1926 Brumov, okr. Blansko, autor odborné literatury.

Iveta Božoňová (5)

Slovenská autorka konverzačních příruček z angličtiny a němčiny.

Augustus (1)

Augustus , známý také jako Gaius Iulius Caesar Octavianus , byl prvním císařem římské říše a zakladatelem julsko-klaudijské dynastie, který vládl od roku 27 př. n. l. až do své smrti v roce 14. Jeho celý titul jako římský císař zněl latinsky: Imperator Caesar divi filius Augustus. Mladý Octavius byl adoptován svým prastrýcem Gaiem Juliem Caesarem a po jeho zavraždění o březnových idách roku 44 př. n. l. zahájil svoji politickou kariéru. V následujícím roce 43 se spojil s Markem Antoniem a Markem Aemiliem Lepidem v tzv. druhém triumvirátu. Nicméně po zdolání Caesarových vrahů se triumvirové postavili proti sobě. Lepidus byl přinucen k odchodu do ústraní, zatímco Antonius spáchal sebevraždu poté, co Octavianus porazil jeho vojsko v bitvě u Actia v roce 31 př. n. l. Po svém vítězství Octavianus formálně obnovil republiku tím, že vládu formálně přenechal římskému senátu. Ve skutečnosti si však podržel veškerou moc ve státě. Ovšem na rozdíl od Caesara nebo Sully nezastával diktaturu, nýbrž domohl se celé řady různých doživotních pravomocí a titulů, čímž de facto proměnil starořímskou formu vlády z republiky v monarchii v podobě principátu. Tato změna znamenala nejen začátek téměř čtyřicetiletého období Oktaviánovy = Augustovy císařské vlády, nýbrž i počátek nové epochy římských dějin. Jeho vláda byla podepřena materiálními zisky v zahraničních výbojích, mimo jiné do Egypta, vytvořením patronátních vztahů s tisíci loajálních vojáků a veteránů, autoritou mnoha poct císaři udělených senátem a také respektem lidu, jemuž po mnoha desetiletích občanských válek Augustus zajistil bezpečí a blahobyt. Císař Augustus kontroloval většinu legií, kteroužto hrozivou ozbrojenou mocí mohl prosazovat a uplatňovat svoji vůli v římském senátu. Augustovou vládou začalo dlouhé období míru a prosper...

Julián Apostata (1)

Flavius Claudius Julianus byl od roku 355 mladší císař Constantia II. a v letech 360/361 – 363 samostatný římský císař. Jeho krátká samostatná vláda se vyznačovala intenzivním reformním úsilím s cílem zvrátit socio-politický vývoj nastolený předchozími křesťanskými císaři a obrodit antickou společnost na nikoli křesťanském, ale pohanském náboženském základě prostřednictvím jednotného státního kultu propojeného s novoplatonskou filosofií. Ve skutečnosti Julianus usiloval o realizaci mnohem širšího politického programu, který byl ovšem zastíněn takto vzniklým náboženským konfliktem. Jeho náhlá smrt v průběhu válečného tažení proti sásánovské Persii však pohřbila jakoukoliv naději na restauraci tradičních poměrů, ačkoliv Julianovi nástupci se až do doby Theodosia I. stavěli vůči stoupencům pohanského náboženství poměrně tolerantně. Julianus byl všestrannou činorodou osobností – získal vzdělání v právu i v rétorice, měl vojenské schopnosti, byl nadaným řecky píšícím literátem a novoplatónsky orientovaným myslitelem. Julianus, narozený v roce 331 v Konstantinopoli, byl synem Julia Constantia, nevlastního bratra císaře Konstantina I., a jeho druhé ženy, Basiliny. Jeho prarodiči po otci byli císař Constantius Chlorus a jeho druhá žena, Flavia Maximiana Theodora. Během zmatků po Konstantinově smrti v roce 337 se Constantius II., Julianův ariánství oddaný bratranec, nijak nesnažil zabránit masakru Julianovy rodiny , čímž chtěl docílit upevnění vlastního mocenského postavení. Mnoho členů konstantinovské dynastie pocházejících z druhého manželství Constantia Chlora a Theodory padlo tomuto běsnění za oběť. Jedinými mužskými příbuznými...

Libanios (1)

Libanios z Antiochie Syrské byl slavný pohanský učitel rétoriky, představitel pozdní sofistiky. Byl učitelem budoucího císaře Juliana a řady významných křesťanských osobností . Usiloval o vzájemnou toleranci mezi křesťany a zastánci tradičního náboženství. Je autorem řady řečí, školních řečnických cvičení a dopisů.

Martin Justan (1)

German Stepanovič Titov (2)

German Stepanovič Titov byl sovětský vojenský letec a kosmonaut, který se během své mise Vostok 2 stal druhým člověkem na oběžné dráze Země. Ve věku 25 let a 11 měsíců zůstává nejmladším člověkem, který překročil hranice vesmíru. Otec miloval Puškina a tak svému synovi dal jméno jednoho z hrdinů, Germana. Celá rodina žila na Sibiři, daleko od válečné fronty, všichni pracovali tvrdě v kolchozu, dokonce i matka, vesnická učitelka. Díky přímluvě strýčka se dostal z domova na letecké učiliště. Vyučil se s výtečnými výsledky v roce 1957 a stal se stíhačem u leningradského vojenského okruhu. Stále soukromě studoval vše o letectví, elektrotechnice. V posádce se seznámil s Tamarou a krátce poté se s ní oženil. Narodil se jim syn Igor, ale po sedmi měsících onemocněl a zemřel. Později měli dvě další děti. Koncem roku 1959 dostal nabídku se stát budoucím kosmonautem. Pak začala etapa lékařských prohlídek, nácviků, učení. Po roce 1961 dostal za své zlepšovací návrhy a iniciativu jako dvojka Gargarina Leninův řád a téhož roku v kosmické lodi Vostok 2 sedmnáctkrát obletěl Zemi jako druhý kosmonaut SSSR. Byl předtím záložním kosmonautem pro první let kosmonauta Jurije Gagarina do vesmíru v lodi Vostok 1. Později se stal členem redakční rady časopisu Aviacia i kosmonavtika, předsedou Společnosti sovětsko-vietnamského přátelství. Pak pokračoval ve studiu na vojenské letecké akademii. Po skončení byl zkušebním pilotem nových typů letadel. Pak znovu škola, tentokrát vojenská akademie generálního štábu. V sovětském kosmickém programu působil na různých pozicích až do svého odchodu do důchodu v roce 1992. V roce 1995 byl zvolen jako poslanec do státní dumy, tj dolní komory ruského parlamentu za komunistickou stranu Ruska. Získal desítky různých vyznamenání a byl po něm pojmenován kráter Titov na odvrácené straně Měsíce. Zemřel ve věku 65 let doma, ve své ...

Sarah Newman (1)

Anglická autorka , původně vystudovala historii, zabývá se speciální pedagogikou. Kniha o výchově postižených dětí.

Nancy J Patrick (1)

Nancy J. Patrick je speciální pedagožka a psycholožka a pracuje jako odborná asistentka na Messiah College v Granthamu . Jedno z jejích tří dětí má poruchu autistického spektra. Napsala několik knih pro rodiče a vychovatele s tématem výchova dětí s PAS.

Tony Attwood (1)

Britský psycholog, zaměřuje se na poruchy autistického spektra. Působí v Austrálii.

Shira Richman (1)

Shira Richman je psycholožka, která pracuje s dětmi trpícími autismem. Při své práci využívá aplikovanou behaviorální analýzu, v této metodě školí rodiče a vychovatele.

Vladimír Gregor (1)

Narodil se 10. prosince 1916 v Olomouci. Zemřel 5. února 1986 v Ostravě. Byl docentem katedry hudební výchovy, získal titul kandidáta věd.

Alan Titchmarsch (1)

Eva Klepáčová (1)

Eva Klepáčová byla česká herečka, moderátorka, manželka herce a zpěváka Josefa Zímy. Mezi její vůbec nejznámější filmové role patří postava Káči z českého pohádkového filmu Hrátky s čertem režiséra Josefa Macha z roku 1956. Je také známa jako dabingová herečka, v roce 2007 jí Prezidium Herecké asociace udělilo cenu za celoživotní mistrovství v dabingu. Pochází z umělecké rodiny, její otec Antonín Klepáč byl tanečníkem v Národním divadle, maminka, Kamila Klepáčová, rozená Vlášková, byla také tanečnicí a herečkou. Tak jako celá řada jiných pražských herců začínala v Dismanově dětském uměleckém rozhlasovém souboru. Po maturitě na gymnáziu studovala na pražské DAMU, po ukončení školy svoji první divadelní sezónu strávila v Severočeském divadle v Liberci. Poté natrvalo zakotvila ve smíchovském Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého v Praze . Méně známo už je dnes to, že působila prakticky od jejích prvopočátků také v Československé televizi, kde díky svému pěknému a kultivovanému hlasovému projevu pracovala jako konferenciérka i příležitostná hlasatelka. Výborné hlasové dispozice také velmi dobře uplatnila při rozhlasové práci a v dabingu. Společně se svým manželem Josefem Zímou úspěšně nadabovala, mimo jiné, hlavní postavu Nastěnky v ruské filmové pohádce Mrazík . Její život tragicky poznamenala těžká dopravní nehoda Josefa Zímy v roce 1959, během níž zemřel člověk a při níž byla velmi těžce zraněna česká zpěvačka a šansoniérka Judita Čeřovská. Kromě toho ji také, jako mnoho jiných českých umělců, postihla i vlna zákazů vystupování a uměleckých omezení v době normalizace po roce 1968. O svém životě napsala společně se svým manželem biografickou knihu Princ a Káča. Zemřela roku 2012 v Praze. Byla pohřbena na Vinohradském hřbitově....

Karol Rebro (1)

Karol Rebro byl slovenský právník a právní historik, profesor římského práva, rektor Univerzity Komenského v Bratislavě a děkan její právnické fakulty. Je autorem první slovenské práce z římského práva. Vystudoval státní reálné gymnázium v Trenčíně a právnické vzdělání získal v roce 1935 na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, o rok později zde byl promován doktorem práv. Po ukončení studia pokračoval ve vědeckém bádaní u profesorů Riccoboneho a Del Vecchiho v Římě. Při vědeckém působení se připravoval na výkon běžné soudní služby, pracoval u Hlavního soudu v Bratislavě a v roce 1944 složil jednotnou soudcovskou a advokátskou zkoušku. Zapojil se do Slovenského národního povstání a po skončení druhé světové války působil ve vedoucích pozicích Sboru pověřenců SNR. Přitom už od roku 1936 vyučoval římské právo a aktivně se účastnil pedagogického procesu na Slovenské univerzitě . Roku 1941 se habilitoval, roku 1944 byl jmenován mimořádným a roku 1946 řádným profesorem římského práva, v letech 1946–1947 se také stal děkanem právnické fakulty a v letech 1949–1950 byl rektorem celé univerzity. Působil také ve Slovenské akademii věd. V roce 1960 získal vědeckou hodnost kandidáta věd a o devět let později doktora věd. V roce 1993 obdržel čestný doktorát Univerzity Komenského. Kromě romanistiky se profesor Rebro zabýval také právní historií obecně, podílel se např. na vydání dvoudílné učebnice Dejiny štátu a práva na území Československa v období kapitalizmu , zvláštní pozornost věnoval uherskému městskému právu nebo slovenským národnostním a státoprávním požadavkům v 19. a 20. století, což bylo téma práce Cesta národa. Svedectvo o boji Slovákov za národný štát . Hlavní Rebrovy práce ovšem spočívaly v oblasti římského práva, v tomto oboru napsal především první slovenskou ucelenou učebnici Rímske právo súkromné , dále Ju...

Lucien Auger (1)

Kanadský psycholog, teolog, filozof, pedagog, překladatel.

Zuzana Pešatová (1)

Publikace o sklářství, též německy.

Vilém Hohler (1)

Narozen 6.5.1925 v Tachově. PhDr., CSc., odborný asistent na katedře teorie tělesné výchovy, práce z oboru.

Rudolf Švábenický (1)

JUDr. Rudolf Švábenický se narodil 11. 2. 1915. Mj. působil jako notář ve Vysokém nad Jizerou. Dlouhá léta působil jako skautský činovník. Nějaký čas byl členem autorského klubu spisovatelů v Liberci.

František Brzák (1)

Monografii z dějin Nymburka vydal v roce 1894.

Vratislav Teklý (2)

Publikace z oboru vodní turistiky.

Eduard Jírů (1)

Ing., absolvent ČVUT, specialista osobní ochrany pracujících. Autor odborných statí z oboru.

Sophie de Ségur (1)

Jednou z nejznámějších autorek dívčí četby byla v polovině 19. století komtesa Sophie de Ségur rozená Rostopčinová . Komtesa pocházela z Petrohradu, ve Francii žila od roku 1817. Po sňatku strávila velkou část svého života na panství svého manžela v normandském sídle Nouettes. Literární dráhu začala až v 55 letech psaním pro své vnučky Camille a Madeleine a většina jejích prací je určena děvčátkům kolem 6-10 let. Romány paní de Ségur, z nichž nejproslulejším se staly Nehody malé Žofie . Autorka zůstala věrná výchovným metodám užívaným v Rusku a Francii koncem 18. stol. a podává stále týž obrázek rodinného života. Mužský prvek je prakticky nepřítomen a výchova dětí spočívá na ženách, které se vyznačují přísností, rozhodností, energičností, takže jejich osobnosti nesou výrazně mužské rysy. Romány jsou sledem drobných epizod ze života dětí a jejich děj pouze maskuje výchovné poučky a teze.

Ferdinand Valenta (1)

Narozen 1.1.1910 v Nekoři u Letohradu, zemřel 9.6. 1987 ve Vimperku. Regionální publicista, autor fejetonů, povídek, črt, reportáží a románových příběhů.

František Jirout (1)

Středoškolský pedagog a odborný spisovatel marozen v Plátěnicích na Pardubicku. Učitel v Chlumětíně, na obecné škole v Chrudimi a od r. 1920 byl profesorem na Střední odborné škole pro zpracování dřeva v Chrudimi. Vyučoval zde technologii dřeva a účetnictví. Byl členem sboru správců chrudimské Učňovské besídky, členem zdejšího Slavoje. Zemřel v Chrudimi.

Bonaventura (1)

Italský františkánský scholastický teolog, kardinál a biskup. V r. 1482 svatořečen a v r. 1588 jmenován církevním učitelem.

Andrej Nikolajevič Tichonov (1)

Andrej Nikolajevič Tichonov byl ruský matematik a geofyzik. Proslavil se v oblastech topologie, funkcionální analýzy, geofyziky a matematické fyziky. Narodil se v roce 1906 ve městě Gžatsk nedaleko Smolensku v rodině obchodníka. V roce 1910 se rodina přestěhovala do Moskvy, začátkem občanské války odešli na Ukrajinu a v roce 1919 se opět vrátili do Moskvy. V roce 1922 jako šestnáctiletý nastoupil na matematicko-fyzikální fakultu Moskevské státní univerzity. Už jako student dosáhl pod vedením Pavla Sergejeviče Alexandrova pozoruhodných výsledků hlavně v oblasti topologie. V roce 1927 ukončil studium a zůstal na univerzitě. V roce 1939 se stal korespondentem Akademie věd SSSR a v roce 1966 i jejím řádným členem. Sehrál rozhodující úlohu při založení fakulty informatiky na Moskevské univerzitě. V letech 1970 až 1990 působil jako její první děkan. Zemřel v roce 1993 a je pochovaný na Novoděvičím hřbitově. Nejvýznamnějších výsledků dosáhl v oblastech topologie a funkcionální analýzy, dále i v některých oblastech fyziky. Je po něm pojmenovaných více matematických vět a témat. V oblasti topologie je po něm pojmenována Tichonovova věta, která říká, že součin kompaktních topologických prostorů je také kompaktní. Také je po něm pojmenována speciální třída topologických prostorů, tzv. Tichonovovy prostory. V matematické fyzice je autorem vět o jednoznačnosti u rovnice vedení tepla. Studoval také Volterrovy integrální rovnice. Je autorem metody Tichonovovy regularizace. Zabýval se také asymptotickou analýzou.

Aleksandr Andrejevič Samarskij (1)

Ruský matematik.

Jaroslav Kramář (1)

Jaroslav Kramář byl český parazitolog, entomolog, imunolog. Narodil se v rodině tkalce. Vystudoval učitelský ústav v Jičíně v roce 1929, působil na střední škole a v roce 1938 se zapsal na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Válka vše  přerušila, ale to se již začal seznamovat s entomology a s profesory UK a zapojil se do odbojové činnosti. Ukrýval také materiály popraveného profesora Štorkána. Studia na Přf UK dokončil v roce 1948 a po asistentuře na pedagogické fakultě přešel na katedru parazitologie a hydrobiologie, kde se v roce 1954 habilitoval na docenta a v roce 1963 byl jmenován profesorem. Katedru vedl potom po profesoru Jírovcovi. V letech 1963–1966 byl předsedou Československé zoologické společnosti. Byl znalec komárů, lékařské entomologie a byl u nás jedním ze zakladatelů imunofluorescenční diagnostiky, která potom začala být používána k určení řady chorob.

Milan Mikan (1)

Milan Mikan studoval na reálkách v Praze a v Kutné Hoře, kde v roce 1910 maturoval. V letech 1910-14 studoval matematiku a deskriptivní geometrii na Filozofické fakultě Karlovy univerzity a současně studoval i na technice. Po ukončení studia vyučoval na různých středních školách v Praze, v letech 1919-22 v Uherském Hradišti. V roce 1922 se stal asistentem deskritptivní geometrie u profesora B. Procházky a později u profesora J. Kounovského na pražské technice. Zde v roce 1928 získal doktorát technických věd za práci Kvadratická reprodukce šesti bodů v prostoru a prostorová kvintika rodu 2. V roce 1933 se na technice habilitoval s prací O jisté Cremonově příbuznosti ve čtyřrozměrném prostoru. V roce 1934 mu byla habilitace přenesena i na univerzitu. Během války učil Milan Mikan na vyšší průmyslové škole v Praze. V roce 1945 byl jmenován řádným profesorem matematiky a deskriptivní geometrie na Vysoké škole báňské v Ostravě. V roce 1951 se vrací do Prahy a působí na Vysoké škole zemědělské. V prvním období své vědecké práce se Milan Mikan věnoval klasické algebraické geometrii. Později se soustředil na diferenciální geometrii. Snažil se o popularizaci matematiky v rozhlase a vydal populární výklad dějin matematiky a geometrie s názvem Jak se vyvinula matematika a geometrie.

Hilde De Clercq (1)

Belgická autorka prací o autismu, píše převážně nizozemsky.

Dorothee Eisenreich (2)

Německá autorka odborných průvodců přírodou.

Johann Joachim Winckelmann (1)

Johann Joachim Winckelmann byl německý estetik, jeden ze zakladatelů dějin umění a moderní vědecké archeologie, především klasické archeologie. Jako první rozlišil starověké umění na řecké a římské. Nebyl jen archeolog a kunsthistorik, ale také jeden z teoretiků klasicistického hnutí v umění 2. polovině 18. století. Winckelmann pocházel z prostých poměrů. Narodil se v rodině ševce ve městě Stendalu ve Staré Marce na území Saska-Anhaltska. Jeho učitel na městské škole mu jako mimořádně nadanému studentovi dopomohl k přijetí na známé Köllnské gymnázium v Berlíně. Studoval na univerzitě v Halle a na univerzitě v Jeně. Už během studií se stal velkým obdivovatelem antické literatury a umění. Roku 1743 se stal učitelem, což ho však nenaplňovalo, proto změnil místo a roku 1748 se stal knihovníkem hraběte Bühna na jeho zámku Nöthnitz u Drážďan. Zde měl k dispozici více než 40 000 svazků, které mu umožňovaly čerpat další znalosti. Navázal kontakty s místními umělci a pracovníky drážďanských uměleckých sbírek, se kterými sdílel obdiv k antickému umění. Postupně se z něj stával opravdový znalec umění. V Drážďanech vydal v roce 1755 své první dílo s názvem Myšlenky o napodobování řeckých děl v malířství a sochařství. Přineslo mu popularitu a dvouleté stipendium k pobytu v Římě. V Římě konvertoval ke katolictví, což mu pomohlo v jeho další kariéře. S pomocí svého nového přítele, malíře Antona Raphaela Mengse, se Winckelmann věnoval studiu římských starožitností a postupně si osvojil hluboké znalosti starověkého umění. Ve Florencii zpracovával katalog sbírek bohatého sběratele a získal si autoritu jako znalec umění. Stal se členem římské Akademie San Luca, londýnské Society of Antiquity a Etruské akademie. Od roku 1758 působil jako bibliotekář a kustod sbírek kardinála Albaniho v Římě, odkud podnikal archeologické výpravy do různých částí Itálie. Světovou proslulost získal svými výzkumy v Pompejích a Herculaneu, řím...

Galénos (1)

Klaudios Galénos, známý spíše jako Galén, byl jeden z nejznámějších starověkých lékařů. Byl také významným filosofem pozdní antiky a originálním logikem. Jeho jméno Claudius v řeckých zdrojích chybí a objevuje se až v renesanci.

Paul Sutter (1)

Farář.